Lucyan II.

19. ledna 2014 v 16:14 | Ady Neko |  Blood brothers
Lucyan a on.... II. kapitola - konec


Blood brothers
Lucyan II.
Erika probralo světlo.Zvedl se z postele a otevřel okno.Svěží vítr mu vlil sílu do žil, navíc dostal výhled na krásnou a rozsáhlou zahradu plnou nejrůznějších kytek a okrasných stromků.Ten pohled byl krásný.Táhlo ho to tam.Oblékl se a vydal se tam.Miloval květiny, zvlášť růže.Přičichnl k jedné rudé ,kterých byla v zahradě největší hojnost.Rudé jako krev, připomínaly kdo jsou páni sídla.Najednou si všimnul čistě bílé růže , mezi těmi rudými.Natáhl se pro ni ,ale poranil si ruku o trny, kapky jeho krve smáčely bílý květ.Ucukl a do očí se mu nahrnuly slzy.Rozhlédnul se.Naštěstí nikde nikdo.Rychle si odtrhl kus trička a ruku si provizorně převázal.Raději se rychle vydal zpět do sídla.
Zahradou se mihl stín.Prsty se otřel o zkrvavený květ bílé růže.Olíznul si je a přivřel oči.Tak sladká…Zrak mu podl na bílou růži, též po ní natáhnul ruku.Nikdy ji tu neviděl ,kdy-
Zarazil se a stáhnul ruku zpět.To ten kluk…jeho čistota…
Erik si obvázal ruku obvazem a šel si prohlédnout další část domu.Tam narazil na chodbu plnou obrazů.Prohlížel si je.Krásní a hrdí.Muži i ženy.
"Naši předchůdci…jedni z nejvyšších upírů…někdy i z těch obrazů jde strach, jakoby tě sledovali.."Ozvalo se.Erik se otočil na Fabiana co najednou stál vedle něj.
"Hm"Broukl Erik.
"Eri…co to máš s krkem a rukou?"Všiml si Fabian.
"Ale nic…"
"Nezapírej! Ukaž mi to!"Strhnul mu Fabian límec košile.Zamračil se jako bůh hromu.
"Ty stopy pasují přesně na zuby Lucyana….byl to on že?!"Rozčílil se chladně.
"To-to-"Zakoktal se Erik.
"Byl….tohle si s ním vyřídím…jsi náš host"V upírových očích hrál nezměrný vztek.Než stačil Erik cokoliv namítnout ,byl pryč.Erik polknul.Nechtěl ,aby mezi sebou měli bratři spory…ještě kvůli němu…
Raději si zalezl do pokoje, aby nepokazil ještě něco.
"Co jsi tak smutný?"Erik sebou trhnul..U něj na posteli seděl Jullian s obřím plyšovým medvídkem.
"Takhle mě nelekej!"
"Promiň ,tak co tě trápí?"
"Lucyan a Fabian"Erik už to v sobě nemohl dál držet.
"Co se stalo?"Ptal se Jullian.
"Lucyan mě kousnul a Fabian to zjistil…"
"Ach tak…pak má Lucyan velký problém.Fabian nedá na svá pravidla dopustit a ochrana hostů je jedno z nejdůležitějších"Zamyslel se Jullian nahlas.
"Neublíží mu že ne?"Zhrozil se Erik.
"Nevím ,je to možné….proč se o to zajímáš?"Nechápal Jullian.Erik se zarazil.Ale on se přece….zajímá.Uvědomil si překvapeně.
"Ani nevím"Zašeptal .Jullian se na něj zamyšleně podíval.
"Tobě se můj bratr líbí že?Myslím Lucyana"Odstínu Erikovi tváře by se mohla vyrovnat snad jen barva Damianových vlasů.
"J-Jak jsi na to přišel?Několikrát se ze mě napil a nebyl u toho zrovna jemný.Jak si můžeš myslet ,že se mi líbí?!"Vyjekl Erik.
"Přitahuje tě ne?"Pozvedl Jullian obočí.Už nevypadal jako dítě ,ale jako dospělý muž.
"No….to asi ano"Vzpoměl si Erik ,že na blonďatého myslí vlastně dost často.Jullian se znovu dětsky usmál.
"Tak vidíš ,podle mě mu taky nejsi lhostejný"Vstal Jullian z postele.
"Jak to my-"Erik ani nedořekl a Jullian už byl pryč.Nasadil Erikovi do hlavy pořádného brouka.Celý den o tom musel přemýšlet ,nakonec se navečeřel a ulehl na postel, usnul.

Fabian vrazil do Lucyanova pokoje .On seděl na posteli.
"Lucyane!"Zahřměl.
"Co?"
"Mám chuť tě zabít!Tys ho pokousal!!"Fabian by pohledem dokázal vraždit.
"I přestože jsi můj bratr…jak jsi mohl?!Je to náš host a přítel!"
"Je to jen člověk Fabiane….a ty my lovíme-"Lucyan se chytnul za poraněnou tvář ,kam ho Fabian uhodil.
"Nechápu jak zrovna ty můžeš být můj bratr….ještě jednou na něj sáhni a zbytek života prožiješ v mukách"Fabian odešel.Lucyan si zamyšleně sáhnul do kabátu co na sobě měl a vytáhnul bílou růži.Upřeně se na ni zadíval a pak svůj pohled upřel na svou obvázanou ruku, kterou si poranil když ji trhal.Vuchu zavrčel.To se mu ten kluk dostal tak moc pod kůži?
Dveře se pomalu otevřely a Lucyan vešel do pokoje.Měsíc osvětloval spícího mladíka.Přišel k jeho posteli a sklonil se nad ním.Ta vůně teplé krve…Naklonil se blíže k jeho krku.Hlavou projela bolestná vzpomínka a myslí příkaz.ZNOVU UŽ NE!
Lucyan se vzdálil ,ale stálo ho to nesmírné úsilí.Pohladil ho po tváři.
"Nechci znovu zažít tu bolest ,ale jsi mu tak moc podobný…"Zašeptal a položil mu růži na noční stolek.Ještě chvíli pozoroval klidnou tvář ,než odešel pryč.

Fabian,Damian a Jullian seděli ve společenské místnosti.
"Fabi…vypadáš naštvaně…co se stalo?"Zeptal se Damian.
"Kvůli Lucyanovi, pokousal Erika"Odpověděl mu Jullian namísto Fabiana.Damian zblednul.
"C-Cože?"
"Je to pravda ,bojím se aby mu ještě víc neublížil"Přiznal Fabian sklesle.
"To nehrozí"Šeptnul Jullian a oba starší bratři se na něj otočili,
"Jak to myslíš?" Nechápal ani jeden.
"Mám dojem že v Erikovi vidí Jace"Bratři zbledli.
"Jace….ale on-"
"Byla to nehoda Damiane.Přeci od té chvíle je Lucyan fixovaný na krev….ale stejnou chybu už neudělá…doufám,jinak ho budu muset vlastnoručně zaškrtit"Přerušil Damiana Jullian.
"Dobrá ,ale nesmíme mu dovolit ,aby mu případně ublížil ,pokud se mýlíš Julliane, budeme na ně dávat pozor ,ano?"
"Dobře"Přisvědčili oba mladší upíři.

Erik se probral.Ihned ucítil sladkou vůni, kterou chvíli nepoznával, takže se donutil otevřít oči.Zrak mu padnul na bílou růži na stolku.Rychle se posadil a rozhlédnul.V jeho pokoji ,ale nikdo nebyl..
Vzal opatrně růži do rukou, tak aby se nepopíchal a přičichnul k ní.Přivřel slastně oči.Bílé růže byly jeho nejoblíbenější květiny.A byl si jistý ,že to ta samá co byla v zahradě…
…ale kdo by byl tak pozorný a…
Erik se zarazil.Srdce radostně zašeptalo jméno, hned se mu zlepšila nálada.Tak přeci jen v tom není sám, jak říkal Jullian.Rychle se oblékl do kabátu a utíkal na zahradu, k místu kde viděl bílou růži růst.Srdce mu poskočilo.Měl pravdu..je to ona!Do radostného opojení ale najednou vstoupil chlad.Erik se zarazil a poplašeně rozhlédnul.Někde ve stínech…někdo…
Polknul.Neměl z toho dobrý pocit.Vracel se o sídla.Nespěchal ,aby to bylo co nejmíň nápadné.Za dveřmi se ale dal do běhu vyběhl nahoru po schodech a otočil s zpátky ,jestli ho někdo nesleduje.V tu chvíli ucítil horký dech na svém krku a úlisný hlas.
"Nevěděl jsem ,že tu mají Crossovi chodící svačinky"Erik sebou trhnul .Ten hlas neznal.Rychle se otočil ,ale přitom zakopl a započal svůj dlouhý pád za kterým ho čekala smrt v podobě tvrdé podlahy.Poslední pohled do chladných rudých očí plných pohrdání…..
Ale místo tvrdého nárazu pocítil pevnou náruč ,jak ho někdo zachytil těsně nad zemí.Srdce ihned poznalo svého zachránce.Mozek ještě chvíli zaostával ,otřesen zážitkem.
"V pořádku?"Srdce se zatetelilo a rozuteklo se pryč.
"J-Jo"Lucyan se na něj zamračil.
"Chtěl ses zabít?Stačilo říct"
"N-ne ,jen jsem zakopl a….jsem nešika"Sklonil hlavu Erik.Překvapeně ji zas zvednul ,když se dali do pohybu.
"K-Kam mě to neseš?"Nechápal Erik.Lucyan mu neodpověděl.Ale Erik poznal chodby.Lucyan ho nesl k němu do pokoje,kde ho položil na postel.
"Nejsi zraněný?"Podíval se na něj, jako by byl najedou někdo úplně jiný.
"N-ne jen…."
"Jen?"
"Zachránil jsi mě a normální díky ti asi stačit nebude takže…"Erik si rozepl knoflíčky na košili a nechal si ji sklouznout z ramen.Lucyan se zamračil.
"Napij se"Vydechl Erik a podíval se mu do očí.Lucyan v nich uviděl důvěru a dík.Bolestně se mu sevřel žaludek.Né hladem ,ale vzpomínkou.Přesto si sednul za chlapcem na postel a přitáhnul si ho blíž.Zřetelně cítil ,jak se Erik chvěl, ale statečně držel.Lucyan se usmál.Ano…je mu tolik podobný…
Rty mu přitiskl na odhalený krk.Erik očekával bolest z kousnutí ,ale ta nejpřicházela.Jen překvapeně zamrkal ,když ucítil upírovi dlaně jak mu zajíždí pod košili.Chtěl se zeptal ,co to dělá ,ale jeho hlasivky kapitulovaly a z krku se mu vydral jen vzdech.Lucyana tahle reakce potěšila.Rty přejel po krku až k jeho oušku.
Erik povětšinu času ani nevnímal co se děje.Takové reakce u svého těla neznal.Proto jen vytřeštil oči ,když ho ucítil v sobě, jen více zaklonil hlavu a kousnul se do rtu.Nebylo to bezbolestné.Avšak bolest se zakrátko rozplynula a nahradila ji slast, která se znovu smísila s bolestí ,když se přímo na vrcholu Lucyan zakousnul.Erik vykřiknul a škubnul sebou, Lucyan něco temně zavrčel a naposledy sevřel úzký pas ve svém klíně.Erik zhluboka dýchal a snažil se vzpamatovat ,ale to se mu moc nedařilo.Lucyan ho jemně položil do pokrývek a slíznul poslední kapičky krve ,co Erikovi stékaly po krku.Erik zavřel oči.Byl tak moc unavený….Lucyan se složil vedle něj a zadíval se na něj.Mohl by znovu….milovat?Povzdechnul si a přitáhl si chlapce do náruče.Usnul společně s ním.Erika probudil chlad obepínající jeho pokožku.Otevřel oči a posadil se.Musel přitom semknout rty ,protože ho zabolely svaly na patřičných místech ,ale stejně vstal a přehodil přes sebe župan co byl přehozený přes židli.Podíval se směrem na balkónek.Dveře byly otevřené a záclony povlávaly ve větru.Byla ještě tma.
Erik šel na balkón.Uviděl Lucyana jen v kalhotách ,jak sedí na zábradlí a dívá se na rozbřesk.
"Myslel jsem ,že nemáte rádi slunce ,že vás zabíjí"Řekl Erik šeptem.Lucyan se na něj otočil a pobídnul ho ,aby šel k němu.Erik poslechnul a než se nadál seděl Lucyanovi v klíně.Vzpoměl si na večer a dokonale zrudnul.Lucyan se jen pobaveně usmál.
"Zabíjí ty nižší z nás.My ,co máme požehnání původního ,jsme proti slunci imunní"Vysvětlil mu.
"Hm….Lucyane? Proč jsi včera …no vždyť víš"Odvrátil Erik pohled.
"Ani nevím…..byl to instinkt…"Erik se zatvářil zklamaně.Opravdu si musel myslet ,že v tom bylo něco víc?
"…a navíc jsem to už nějakou tu dobu chtěl udělat, strašně mi připomínáš-"Lucyan se zarazil a zamračil se.
"Koho?"Šeptnul Erik nechápavě.Lucyan si povzdechnul.
"…Jace…byl to člověk jako ty.Když jsme se poznali ,byl to ten nejhezčí večer mého života.Nikdy mu nevadilo co jsme zač, miloval mě a já jeho ,ale jednou…"Lucyan se odmlčel a ve tváři se mu mihla bolest.Erik ho jakýmsi reflexem objal kolem ramen.Lucyan se na něj překvapeně podíval.Pak se podíval do dálky a zhluboka se nadechnul.
"…jednou jsem byl smrtelně zraněný ,když jsem bojoval s jedním vlkodlakem.Bratři mu říkali ,ať to nedělá ,ale on je neposlechnul.Dal mi napít své krve ,ale já byl tak slabý a….zmocnily se mě mé zvířecí instinkty.Zabil jsem ho"Po tvářích mu začaly klouzat slzy.
"To proto jsem se pak stal zabijákem.Chtěl jsem aby jiná krev smyla chuť té jeho ,ale….nejde to…pořád ji cítím na jazyku"Rozvzlykal se.Erik se k němu přitisknul a prsty mu začal prohrabovat vlasy.
"Už se to stalo…je mi to líto Lucyane.."Zašeptal.Též měl slzy na krajíčku ,ale nedovolil si plakat.
"Pomůžu ti zapomenout…slibuji"Lucyan se na něj podíval uslzenýma očima.
"Proč?Ublížil jsem ti"Nechápal.
"Zamiloval jsem se to tebe"Políbil ho Erik jemně na rty.Lucyan překvapeně zamrkal, když se Erik odtáhnul a opřel se o něj.Objal ho opatrně kolem ramen a zadíval se na úsvit.Úsvit ,který mu přinese nový začátek a druhou šanci….
"Asi bychom měli jít na snídani"Usmál se pobaveně Lucyan ,když se o pozornosti začal hlásit Erikův žaludek.Erik se začervenal.
"Já bych rád ,ale jen tak tak jsem došel sem ,tak-"Lucyan se usmál a vyzvednul si ho do náruče.
"Hej!Co to děláš?!"Leknutím se ho chytil kolem krku.
"Za to můžu ,já takže mám povinnost se postarat ,aby Vám nic nechybělo ,Vaše výsosti"Vyplázl na něj Lucyan jazyk.
"Drž se"Erik ucítil jenom závan větru a už stáli v jídelně ,kde se na ně vyjeveně koukali ostatní bratři.
"No co je?Nevím kdo celou noc poslouchal za dveřmi"Damian s Jullianem jen studně sklopili hlavy a začervenali se, zatímco tím u Fabiana a Erika vyvolali výbuch smíchu.Lucyan sehnal polštář ,kterým podestlal Erikovi na židli a sám šel něco uvařit.Což téměř skončilo katastrofou ,kdyby to Damian nezachránil.Když se Erik najedl Lucyan ho znovu zvedl do náruče a šel s ním pryč.
"Měl jsi pravdu Julliane"Vydechl Fabian spokojeně.
"Tu samou chybu už neudělá"Oba bratři spokojeně přikývli a vduchu posmutněli nad bolestnou vzpomínkou…
Lucyan vzal Erika do zahrady ,kde se i s ním v náruči prodral hustým trním růží ,až se dostal k prostranství obrostlém modrými růžemi.Lucyan položil Erika na zem a vytrhal pár růží výhonků.Erik zůstal strnule stát.Lucyan totiž odhalil kamenný kříž na kterém bylo napsáno:
Jace Parker….přítel,milenec a láska.
Erik se smutně podíval na Lucyana který prsty přejel po kříži tak lehce ,jako by hladil ten nejkřehčí porcelán.Najednou zafoukal prudký vítr ,který se začal točit kolem Erika, kterého to docela vyděsilo,avšak po chvíli se uklidnil.Nebyl to řezavý vítr ,byl to sice silný ,ale jemný vítr.Erik zavřel oči a najednou jakoby slyšel slova: "Prosím udělej ho šťastným a donuť ho zapomenout"
Erik otevřel oči a rozhlédl se.Byli tam s Lucyanem sami, proto jen nechápavě pozvedl obočí.Lucyan vstal, utřel si slzy a usmál se.
"Myslíš si ,že nám dal požehnání?"Erik se usmál ,přišel k němu a objal ho.
"Jsem si jistý že ano"
Erik
Lucyan
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ai Ai | Web | 20. ledna 2014 v 14:26 | Reagovat

Nádherná povídka, velmi dojemné.Tleskám XD

2 Ady Neko Ady Neko | 20. ledna 2014 v 15:31 | Reagovat

[1]: Děkuju :3

3 Misha Misha | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 16:07 | Reagovat

normálně to čtení jsem si užívala plnými doušky...krásné to bylo...nemám,co dodat k takové dokonalé povídce :-)

4 Zuzanka Zuzanka | Web | 21. ledna 2014 v 23:30 | Reagovat

nádhera... už se nemůžu dočkat až přidáš něco nového... miluju fantasy...

5 Ady Neko Ady Neko | 22. ledna 2014 v 16:13 | Reagovat

[4]: Kuju za pochvalu :3

6 Aki-chan Aki-chan | Web | 25. ledna 2014 v 13:50 | Reagovat

waw klobúk dole nádherná poviedka.

7 Neko Neko | 25. ledna 2014 v 14:15 | Reagovat

[6]: Kuju :3

8 Karin Karin | 18. listopadu 2017 v 16:03 | Reagovat

Moc pěkné a obrázky jsou kouzelné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama